Virová mánie, Torsten Engelbrecht Nová kniha
Kategória:
Hobby, odborné knihy
Podle velké části lékařského establishmentu, politiky a masmédií postihují svět opakovaně strašlivé virové nákazy: covid-19, tzv. prasečí chřipka nebo SARS, BSE, AIDS či dětská obrna. Přitom je však přehlíženo to nejpodstatnější, a sice skutečnost, že nikdy nebyla dokázána existence a patologický, nebo dokonce smrtící účinek těchto údajných patogenů.
Elita z řad virologů a masmédia, která jsou jí prakticky podřízena, přesto tvrdí, že důkazy byly předloženy, což je v podstatě způsobeno tím, že moderní medicína již před nějakou dobou opustila metodu přímého dokazování virů a místo toho si vystačí s nepřímými metodami detekce (jako jsou testy na protilátky a PCR testy). Jenomže tyto „moderní“ metody, používané k „důkazu existence“ viru, jako je např. PCR „neříkají nic o tom, jak se ten který virus rozmnožuje, který živočich jej přenáší, anebo jakým způsobem vyvolává onemocnění u lidí“, toto kriticky podotýká více než tucet špičkových virologů v odborném časopise Science. „Je to, jako by člověk chtěl z pouhého pohledu na otisky prstů jedné osoby zjistit, zda trpí zápachem z úst.“
Jiní kritikové přisuzují nepřímým metodám zjišťování „takový význam, jako by se jednalo o hod mincí“ – tedy nulový význam. Autoři knihy „Virová mánie“, novinář Torsten Engelbrecht, lékař internista Claus Köhnlein, všeobecná lékařka Samantha Baileyová a odborník na mikrobiologii Stefano Scoglio, vycházejí z dostupných studií a vysvětlují, že je možné pracovat i s tvrzením, že částice, označované ortodoxními vědci jako zvnějšku útočící viry, jsou ve skutečnosti částice, které jsou produkovány samotnými buňkami (v důsledku stresových faktorů, jako jsou např. drogy). Tyto částice jsou pak zachyceny například pomocí PCR testů a lékařští odborníci je, bez jakýchkoli podložených důkazů, interpretují jako ty „špatné viry“. Hlavním cílem této knihy proto je stočit diskusi o příčinách zpátky směrem, kterým by měla jít: cestou nezaujaté vědecké analýzy faktů.
Jak sami autoři zdůrazňují, nejde přitom o to, dokázat neexistenci onemocnění, nesoucí názvy covid-19, SARS, AIDS nebo žloutenka typu C. Žádný seriózní kritik aktuálně platné teorie o virech nepochybuje o tom, že lidé či zvířata jsou nemocní, nebo mohou onemocnět (jako např. u ptačí chřipky). Přičemž mnozí z nich nejsou skutečně nemocní, ale jsou na základě výsledků moderních laboratorních postupů (např. antigenní nebo PCR testy) za nemocné pouze prohlášeni a onemocní teprve v důsledku medikace toxickými léčivy. Případně jsou zvířata, která byla označena za nakažená, poražena, jak tomu bylo již u bezpočtu hovězího dobytka, ovcí a kuřat.
V tomto ohledu jsou mnohem důležitější následující otázky: Jaká je s
Elita z řad virologů a masmédia, která jsou jí prakticky podřízena, přesto tvrdí, že důkazy byly předloženy, což je v podstatě způsobeno tím, že moderní medicína již před nějakou dobou opustila metodu přímého dokazování virů a místo toho si vystačí s nepřímými metodami detekce (jako jsou testy na protilátky a PCR testy). Jenomže tyto „moderní“ metody, používané k „důkazu existence“ viru, jako je např. PCR „neříkají nic o tom, jak se ten který virus rozmnožuje, který živočich jej přenáší, anebo jakým způsobem vyvolává onemocnění u lidí“, toto kriticky podotýká více než tucet špičkových virologů v odborném časopise Science. „Je to, jako by člověk chtěl z pouhého pohledu na otisky prstů jedné osoby zjistit, zda trpí zápachem z úst.“
Jiní kritikové přisuzují nepřímým metodám zjišťování „takový význam, jako by se jednalo o hod mincí“ – tedy nulový význam. Autoři knihy „Virová mánie“, novinář Torsten Engelbrecht, lékař internista Claus Köhnlein, všeobecná lékařka Samantha Baileyová a odborník na mikrobiologii Stefano Scoglio, vycházejí z dostupných studií a vysvětlují, že je možné pracovat i s tvrzením, že částice, označované ortodoxními vědci jako zvnějšku útočící viry, jsou ve skutečnosti částice, které jsou produkovány samotnými buňkami (v důsledku stresových faktorů, jako jsou např. drogy). Tyto částice jsou pak zachyceny například pomocí PCR testů a lékařští odborníci je, bez jakýchkoli podložených důkazů, interpretují jako ty „špatné viry“. Hlavním cílem této knihy proto je stočit diskusi o příčinách zpátky směrem, kterým by měla jít: cestou nezaujaté vědecké analýzy faktů.
Jak sami autoři zdůrazňují, nejde přitom o to, dokázat neexistenci onemocnění, nesoucí názvy covid-19, SARS, AIDS nebo žloutenka typu C. Žádný seriózní kritik aktuálně platné teorie o virech nepochybuje o tom, že lidé či zvířata jsou nemocní, nebo mohou onemocnět (jako např. u ptačí chřipky). Přičemž mnozí z nich nejsou skutečně nemocní, ale jsou na základě výsledků moderních laboratorních postupů (např. antigenní nebo PCR testy) za nemocné pouze prohlášeni a onemocní teprve v důsledku medikace toxickými léčivy. Případně jsou zvířata, která byla označena za nakažená, poražena, jak tomu bylo již u bezpočtu hovězího dobytka, ovcí a kuřat.
V tomto ohledu jsou mnohem důležitější následující otázky: Jaká je s
